Prvotní nápad

Na samém počátku historie Amatérské prohlídky oblohy stojí jaro roku 1986, kdy se dva přátelé, studenti a astronomové amatéři – Karel Kolomazník a Leoš Ondra – sešli nad sklenkou vína a „poprvé“ si uvědomili podivnost situace, že chybí důkladný a spolehlivý průvodce po několika desítkách nebeských objektů, jež coby demonstrátoři noc co noc ukazují návštěvníkům brněnské hvězdárny. Z této události se dochovala pouze účtenka, která je důkazem, že ona schůzka proběhla. Nutno podotknout, že podobně vznikla i myšlenka pátrání po dílech jednoho českého velikána s kořeny ve Vídni – Járy Cimrmana.

Proto se společně rozhodli, že se sami pokusí poznat hvězdné nebe tak, jak jen to půjde nejlépe – aby se pak s notnou dávkou odvahy, pozorováním nabytých zkušeností a výběrem z literatury pokusili takového průvodce sestavit vlastními silami. Naštěstí tenkrát nevěděli, že něco podobného už ve světě existuje a dokonce v nejedné verzi. Brzy – jak se říká „do roka a do dne“ – zjistili, že sami na břímě, jež se tehdy ještě jmenovalo Brněnská prohlídka oblohy (proč ne, když všichni tehdejší pozorovatelé byli z Brna), nestačí a že se budou muset do práce zapojit další pozorovatelé. Zároveň se sféra jejich zájmu rozrostla na vše, co je vyznačeno ve skvělém a dosud nepřekonaném Atlase Coeli Antonína Bečváře. Prvním z těch nových pozorovatelů se stal Jirka Dušek, který se brzy dostal až do samotného vedení projektu.

Někdy ve druhé polovině roku 1988 se ujal současný název Amatérská prohlídka oblohy a čtrnáctého března 1989 vyšlo první číslo xeroxovaného zpravodaje Bílý trpaslík, který jako odměnu za svá pozorování (a pouze za ně) dostávali všichni aktivní pozorovatelé. Projekt se totiž rychle rozrůstal, takže bylo třeba zajistit zpětnou vazbu mezi vedením a jednotlivými pozorovateli rozesetými již po celém území bývalého Československa.

Úryvek ze 115. čísla Bílého trpaslíka z roku 2003, na kterém je pozorování přechodu Merkuru přes Slunce.

Zpočátku byl Bílý trpaslík složen pouze z příspěvků Leoše a Jirky, dnes však do něj více či méně pravidelně přispívá mnoho dalších astronomů amatérů i profesionálů. Jeho záběr je široký, je však snaha, aby v něm vycházející články měly alespoň nějakou souvislost s pozorováním objektů noční oblohy. (I když existují výjimky potvrzující pravidlo.)

Amatérská prohlídka oblohy bujela stále rychleji a rychleji. Počátkem roku 1990 vycházel Bílý trpaslík každých čtrnáct dní v nákladu padesát kusů. V archivu popisů objektů shromážděných od všech pozorovatelů bylo k tomuto datu 2500 záznamů o 680 deep-sky objektech (tj. objektech, které leží za hranicemi sluneční soustavy) a navíc ještě 1350 záznamů o pozorování 800 vizuálních dvojhvězd. A také opět došlo (snad pod vlivem atlasu Uranometria 2000.0, který se rok předtím podařilo koupit na hvězdárnu v Brně) k rozšíření pozorovací části na vůbec všechny objekty dostupné amatérským dalekohledům.

Za další tři roky, v práci již vydatně pomáhal Tomáš Rezek a Jan Hollan, nakonec vyšlo přesně 47 postupně tloustnoucích čísel Bílého trpaslíka (kromě xeroxované části začal pravidelně obsahovat množství dalších příloh). Počínaje padesátým číslem (červenec 1991) Trpaslík prudce změnil svou podobu – už nebyl psán na stroji ani tištěn primitivní počítačovou tiskárnou, ale sázen programem TeX a tištěn laserovou tiskárnou. Změnila se i periodicita: z infarktových čtrnáct dní na snad ještě infarktovější dva měsíce. Kromě toho se dvakrát do roka začala konat na brněnské hvězdárně víkendová Setkání členů APO. Mnozí „apači“ se také stali schopnými vedoucími různých zácvikových pozorovacích akcí (především Astronomické expedice v Úpici), nehledě na to, že se někteří z nich věnují astronomii profesionálně (J. Dušek, P. Pravec a další).

V posledním roce neoficiální APO, kdy vyšlo sedm dvacetistránkových čísel BT v nákladu okolo sedmdesáti kusů, bylo navíc zahájeno občasné vydávání sešitů tzv. Knihovničky APO, v jejímž rámci vyšlo více než deset specializovaných brožurek. K prvnímu lednu roku 1994 Amatérská prohlídka oblohy opět metamorfovala, tentokráte ve stejnojmenné občanské sdružení registrované na Ministerstvu vnitra ČR se vším, co k tomu patří. Tím definitivně skončila podoba, ve které se někomu APO jevilo jako uzavřené společenství lidí, jež musí trávit noci pod dalekohledy a nad atlasy, aby tak získali tolik potřebná „pozorování“, za něž jim bude zasílán zpravodaj Bílý trpaslík. Činnost ani zaměření současné a minulé Amatérské prohlídky se ale nijak nezměnil. Jen se vyřešil problém s financováním Bílého trpaslíka a dalších materiálů a nově se umožnil odběr BT těm, kteří by jej byli rádi odebírali již v minulosti, ale čas na pozorování z nejrůznějších důvodů už (výjimečně i prozatím) neměli a nemají.

Následující čtyři roky Trpaslík nadále vycházel: do rozvoje Amatérské prohlídky oblohy se zapojil i Rudolf Novák (specialista na proměnné hvězdy), Pavel Gabzdyl (tzv. lunární složka) a mnozí další. Na základě zaslaných pozorování členů společnosti vznikly takové knihy jako Báječný svět hvězd J. Duška, P. Gabzdyla a J. Hollana, Hvězdné nebe bez dalekohledu alias v novějším vydání Malý průvodce noční oblohou J. Duška a Měsíc v dalekohledu P. Gabzdyla. Jako příloha Bílého trpaslíka začal (a opět skončil) vycházet DiskobolosRudolfa Nováka pro pozorovatele kataklyzmických hvězd a Terminátor Pavla Gabzdyla (po mnoha uspěšných letech skončil) zasvěcující nadšence do tajů měsíčního povrchu.

Činnost Amatérské prohlídky se ale začala paradoxně „dusit“. Jirka Dušek, jako zaměstnanec Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, se musel často věnovat i jiným – mnohdy s astronomií vůbec nesouvisejícím – aktivitám. Z nenápadného internetového doplňku Bílého trpaslíka, který byl zpočátku rozesílán e-mailem, také po čase vznikly Instantní astronomické noviny, které se věnují popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi širokou veřejností. Ty bohužel (nebo naštěstí) „hlavního tahouna“ APO zcela pohltily. Proto koncem roku 1998 došel k zásadnímu rozhodnutí a „žezlo vedení společnosti“ zcela rozumně předal dál. Upřímně řečeno se nechtěl stát „hrobařem“ sdružení u jehož zrodu a dětských let stál. Vedení Amatérské prohlídky oblohy se proto z části přesunulo do Ostravy, kde sídlí současný koordinátor Marek Kolasa. Zdejší skupina pozorovatelů, která se zde během let vytvořila, totiž slibovala budoucí rozvoj společnosti. Marek se tedy stal předsedou Apačů.

Lehce se změnila podoba zpravodaje Bílý trpaslík a na jaře roku 1999 spatřily světlo světa webovské stránky, informující nejen o společnosti, ale především o aktuálním dění na obloze. V roce 2000 se společnost stala oficiálním spolupořadatelem Astronomické expedice, která tehdy probíhala ještě na Hvězdárně v Úpici. Na jaře téhož roku se uskutečnilo první Setkání členů APO mimo prostory brněnské hvězdárny, tentokrát v Ostravě.

Společná fotografie účastníků Astronomické expedice z roku 2001 od Jaroslava Kareše.

Setkání Apačů se začala pravidelně střídat mezi Brnem a Ostravou (podzim, jaro) a tým kolem vedení společnosti se zvětšil, což vedlo k rozšíření činnosti. Proto také v roce 2001 vzniklo archivní CD Bílého trpaslíka 1–100. Michal Švanda převzal v roce 2002 sazbu Bílého trpaslíka a ulevil koordinátorovi, který tak může pracovat i na dalších (mnohdy nepopulárních kancelářských) činnostech. Z darů členů bylo zakoupeno deset triedrů, které si mohou členové zapůjčovat.

Během roku 2002 začala vznikat za aktivní asistence Petra Šťastného, později i Zdeňka Janáka a Pavla Karase nová podoba stránek, které byly také přemístěny na novou a jednodušší adresu – www.astronomie.cz. Stránky začaly být stále více oblíbenými (i mezi nečleny) a s návštěvností se řadí mezi nejnavštěvovanější astronomické stránky českého internetu. Rok 2003 byl ve znamení „měsíce úkazů“ května a byl zakoupen (opět z darů členů) „dvaceticentimetrový“ dalekohled dobson. Petr Scheirich začal vydávat novou přílohu Bílého trpaslíka – Anglický list. Mnohé starší materiály (zpravodaje a přílohy) byly zpřístupněny na stránkách široké veřejnosti.

V dalších letech se do našeho týmu přidal neúnavný bojovník proti světelnému znečištění Jan Kondziolka a také Martin Rybář, který se stal vedoucím Astronomické expedice. Zpravodaj Bílý trpaslík se v duchu doby změnil z papírového na elektronický a opět jej začal vydávat Marek Kolasa. Byl zakoupen rádiový přístroj pro sledování meteorů, naváděná montáž a další příslušenství. Byl kladen i důraz na to, aby APO propagovalo pozorování oblohy a astronomii samotnou mezi širokou veřejností.

Jelikož činnost se stále více prolínala s činností mnohem větší České astronomické společnosti, bylo během roku 2011 a začátku roku 2012 po sérii jednání dohodnuto, že se Amatérská prohlídka oblohy stane její sekcí. Svou práci tak od roku 2012 provádí pod křídly největší organizace sdružující profesionální a amatérské astronomy u nás.

Společná fotografie všech účastníků Astronomické expedice z roku 2021, kterou v témže roce navštívila i Dana Drábová.

Marek Kolasa časem seznal, že byl náčelníkem už dlouho, a tak se rozhodl již znovu nekandidovat na předsedu. Našel si zalíbení v pořádání seminářů a dalších setkání Apačů, čemuž se věnuje dodnes. Od roku 2015 byl tedy náčelníkem Apačů astronom Petr Scheirich.

Astronomická expedice, která si od roku 2000 (kdy se hlavním pořadatelem stalo APO, si stále držela svůj formát, o kterém se více dočtete na příslušné stránce. V roce 2016 se jejím hlavním vedoucím stal tehdejší předseda APO Petr Scheirich. Rok 2020 byl ale pro Expedici přelomový… Tým vedoucích se rozhodl po letech přesunout Expedici mimo pozemek úpické hvězdárny. A tak strávila Expedice rok na skautské základně v obci Vrchy nedaleko Fulneku.

Tím ale dynamické období pro APO neskončilo. V roce 2021 se rozhodl Petr Scheirich již znovu nekandidovat a kormidla se ujal tehdy ještě student Matematicko-fyzikální fakulty UK Pavel Váňa. Místopředsedou se stal dlouholetý účastník Expedice a nadšený fotograf a průvodce Michal Kroužel, který se zároveň v témže roce stal i hlavním vedoucím Astronomické expedice. Tu bylo navíc potřeba už přestěhovat na stabilní místo. To nám poskytl náš dlouholetý člen a bývalý člen výkonného výboru – Robert Kratochvíl. Astronomická expedice se tak koná každý rok v malebné vísce Sítiny nedaleko Chocně.

Na podzim roku 2023 pak předal Michal Kroužel žezlo předsedovi Pavlu Váňovi a Astronomickou v roce 2024 čeká již neuvěřitelný 66. ročník!